Květinka vypráví:
Jako každý večer jsem i tentokrát šplhal po své kleci a hledal, jestli mi moji lidi nenechali někde zastrčené nějaké jídlo. Vyšplhal jsem na bok klece, a ucítil jsem vůni čerstvého listového slátu, který je nejspíš položený na vršku mé klece. Jdu se tam tedy poohlédnout. A opravdu! Krásný velký list salátu s pořádným kouskem mé oblíbené natě visí zezhora do mé klece. Mňam mlask a jsem nahoře. Visím na kleci vzhůru nohama a držím se zuby nehty a okusuji svůj vytoužený poklad.... Ale co se to děje? Uklouzla mi nožička, a druhá taky.Držím se zač je toho loket a nehodlám se pustit. Z posledních sil si do svých toreb ukládám co nejvíce salátu..... A pak mi podklouznou i ručičky a já padám. Chvíli jsem v šoku, ale hned se vzpamatuji a zalezu si do svého oblíbeného kokosového domečku. Říkám si: "Jen počkej saláte, však já tě sním!". A spím.